Balkánský islám po roce 1990 – Bosna a Hercegovina, Srbsko

This text is a brief overview of Islam’s position in Serbia and Bosnia and Herzegovina after the dissolution of Yugoslavia. It deliveres basic information on the subject, takes a look at the muslim population and mentiones some of Islam’s problems in the area. A short article is also devoted to Bosnia and Herzegovina’s Islamic education.

Úvod

Rozpad Jugoslávie předcházel velkým změnám v oblasti Balkánu. Nikde v Evropě nenalezneme tak etnicky a nábožensky diverzní oblast. I v rámci různých náboženských vyznání existují rozdílné skupiny odlišné například etnickým původem, či způsobem praktikování své víry. Devadesátá léta se nesla v duchu formování národních identit, střetávání kultur a náboženství, vzniku nových států i mnohých ozbrojených konfliktů. V této práci se budu věnovat osudu muslimů v převážně pravoslavném Srbsku a to konkrétně v regionu Sandžak. Dále se pak budu zabývat muslimy v Bosně a Hercegovině, kde kromě obecných informací zmíním i tamní systém islámského vzdělávání, který patří mezi nejrozvinutější v regionu.

Srbsko

Podle sčítání lidu v roce 2002 tvoří muslimové v Srbsku přes tři procenta celkové populace, tedy asi 239 tisíc obyvatel,[1] nepočítaje oblast Kosova. Většina z nich jsou etnicky Bosňáci a Albánci, menší procenta pak připadají Romům, Turkům, Goranům a dalším. Jejich největší koncentrace je v okolí Kosova, na severovýchodě od něj v provincii Prešovo a na severozápadě v oblasti Sandžak, které se budu dále věnovat.

Region Sandžak se nachází v hornaté oblasti na hranici Srbska a Černé Hory. Tvoří ho 11 municipalit z toho 6 v Srbsku,[2] kterými se budu dále zabývat. Většinu obyvatel srbské části Sandžaku, přes 140 tisíc lidí, tvoří Bosňáci,[3] další jsou pak Srbové a Černohorci čítající cca 90 tisíc obyvatel.[4] Zbytek z celkového počtu 230 tisíc obyvatel tvoří ostatní menší etnické skupiny. Neoficiálním centrem Sandžaku je stotisícové město Novi Pazar. Srbové i Bosňáci v regionu jsou si velmi podobní vzhledem, jazykem a dodržují i podobné tradice. Dají se rozpoznat například jiným stylem oblékání. Sandžak byl po většinu své historie oblastí strategicky nevýznamnou, velmi zaostalou, bez průmyslu, s minimální gramotností. Až v rámci Jugoslávie a po jejím rozpadu docházelo ke zlepšení situace, přesto je i dnes například vzdělání luxusem.

Na přelomu osmdesátých a devadesátých let se začal projevovat srbský nacionalismus, který se prezentoval jako antiislámský, vytvářejíc tak tlak na Bosňáky. Bosňákům ovšem chyběla společná identita, přirozený stav pro ně byl existence v rámci Jugoslávského bratrství a jednoty. Došlo tak k odklonu od srbských státních autorit a k příklonu k Bosně. Po bosenském vzoru pak v Sandžaku v roce 1990 vzniká odnož Stranky Demokratske Akcije (SDA), Bosňácká politická strana.

Éra Slobodana Miloševiće se vyznačuje potlačováním lidských práv, státním terorem a etnickými čistkami. Persekuce obyvatelstva Sandžaku vrcholila za Bosensko-Chorvatské války. Novi Pazar byl několikrát obklíčen s výhružkou jeho rozbombardování, docházelo k ničení mešit a hřibtovů i k systematickému vraždění Bosňáků. Paradoxně však Sandžak ekonomicky vzkvétal, kvůli sankcím OSN se oblast začala využívat k pašování různého zboží a padělávání převážně textilních výrobků.[5]

V dnešní době je situace o mnoho klidnější, do oblasti plynou státní investice, Bosňáci mají větší podíl na samosprávě a někteří figurují i v centrálních vládách. Uvolnění poměrů ilustruje i povolení vlády k otevření pedagogické fakulty islámské univerzity v Novém Pazaru. Přesto však stále dochází k jisté diskriminaci Bosňáků. V Sandžackých státních orgánech totiž stále převládají menšinový Srbové. Pro příklad Sandžackou policii tvoří přibližně 57 procent Srbů.[6] Přes veškeré uvolnění situace tak stále převládá napětí mezi Bosňáky a Srby.

Bosna a Hercegovina

Po vyhlášení nezávislosti Bosny a Hercegoviny na Jugoslávii v roce 1992 se Bosňáci ocitli v bezprecedentní situaci. Poprvé v historii nebyl jejich osud určován většími strukturami a mohli se rozhodovat sami za sebe. Začali vytvářet svojí národní identitu, které byla oproti Srbské či Chorvatské velmi málo rozvinutá, v důsledku toho, že Bosňáci byli jednou z posledních skupin věřících v ideu Jugoslavismu. Pro rychlejší přijetí ve společnosti byla identita radikalizována a stavěna převážně na náboženském základě. V současné době se počet bosenských muslimů odhaduje na 45 procent z přibližně čtyřmilionové populace Bosny a Hercegoviny.[7]

V roce 1990 vzniká Bosňácká politická strana Stranka Demokratske Akcije a stává se dominantní stranou.[8] Začíná budovat muslimské instituce, počínaje tiskem a televizí. Jejím cílem je v podstatě monopolizace státní správy. Vypuknutí války za nezávislost v roce 1992 je pak pro SDA velkou příležitostí k jejímu ovládnutí. Přesouvá pravomoci státních institucí na své vlastní stranické struktury, získává kontrolu nad ozbrojenými složkami země a v zájmu získávání moci využívá i bývalé komunistické úředníky. Islamizační tlaky využívá jako prostředek mobilizace národa a navazuje úzké kontakty s islámskými zeměmi, například Saudskou Arábií či Íránem, díky kterým pak financuje své aktivity.[9] Různé islámské země také do země posílali bojovníky, v roce 1993 se jejich počet odhaduje na 750 mužů.

V roce 1994 se ale do situace zapojují USA, které se bojí vytvoření radikálního islámského státu blízko hranic svých spojenců. Spolu s Evropskou unií začínají postupně nahrazovat roli islámských zemí ve finanční pomoci Bosně a Hercegovině. Bosňáci, kteři byli sami válkou vyčerpáni, tak byli v podstatě nuceni opustit radikální myšlenky a nahradit je liberálnějším proudem. Ukončení bojů mezi Bosnou a Chorvatskem Washingtonskou smlouvou je pak jedním z výsledků politiky USA.

Po válce je patrná snaha na zlepšení celkové situace v zemi. SDA má stále velkou voličskou základnu a nepřestává se považovat za ochránkyni muslimů v Bosně a Sandžaku ale zároveň se profiluje jako proevropská strana vhodná i pro nemuslimy. Politckými reformami se snaží zajistit spravedlivý podíl na vládě všem etnicitám.[10] Jisté etnické napětí ale stále přetrvává. V soušasné době je Bosna a Hercegovina potencionálním kandidátem do EU a od roku 2010 i kandidátem do NATO.

Islámské vzdělávání v Bosně a Herzegovině

Na základních a středních školách se vyučuje náboženství – islám, dnes spíše v jeho teoretické formě. Paralelně pak fungují kurzy při mešitách, které vyučují praktické aspekty islámu. Součastí národního vzdělávacího systému je také 6 islámských středních škol, islám zde má ovšem minoritní podíl na výuce.

Na univerzitní úrovni se pak výuka islámu dělí na dva proudy. Bosenský intelektuální islám zastoupený Fakultou islámských studií v Sarajevu, na které vyučují profesoři s diplomy převážně ze západu a bývalých Jugoslávských zemí, a vyznačuje se výukou liberálnějšího, takzvaného Euro-islámu. Druhý proud univerzální umírněný neo-salafistický islám je zastoupen Islámskou pedagogickou fakultou v Bihaći a Zenice. Profesoři zde mají diplomy především z islámských zemí a výuka je vzhledem k tomu poněkud méně liberálního rázu.

Závěr

Ačkoli je oblast Balkánu v posledních letech relativně klidná, etnické tenze jsou zde stále velmi patrné. Otázkou zůstává, zda se situace ubírá směrem uklidnění, či spíše rozpoutání dalších konfliktů. Snaha centrálních vlád i nadnárodních organizací jako je například EU je situaci stabilizovat a uklidňovat znepřátelené tábory. V tomto smyslu je podle mého názoru situace pod kontrolou a v další době k eskalaci konfliktů nedojde. Cestou k postupnému uklidňování situace je smazávání sociálních rozdílů mezi různými náboženskými a etnickými skupinami, spravedlivá dělba vlády a respektování menšin. Stabilizace regionu pak může přilákat zahraniční investory a otevřít tak cestu k jeho ekonomickému vzestupu a s tím spojenému dalšímu uvolnění napětí.

Zdroje

James Lyon, „Serbia’s Sandžak Under Milošević: Identity, Nationalism and Survival”, Hum Rights Rev 9 (2008):71–92.

„Population Census 2002, Republic of Serbia“, http://webrzs.stat.gov.rs/axd/en/popis.htm

„Population Census 2011, Republic of Serbia“,

http://webrzs.stat.gov.rs/WebSite/Public/ReportResultView.aspx?rptId=1216

„ETHNIC MINORITIES IN SERBIA An Overview“, Organization for Security and Co-operation in Europe, http://www.osce.org/serbia/30908

Mitja Velikonja, „Religious Separation and Political Intolerance in Bosnia-Herzegovina”, Texas A&M University Press (2003)

Bosnia and Herzegovina – International Religious Freedom Report 2008, U.S. Department of State, http://www.state.gov/j/drl/rls/irf/2008/108438.htm

Fikret Causevic, Merima Zupcevic, „CASE STUDY: BOSNIA AND HERZEGOVINA“, Centre for Developing Area Studies – McGill University and the World Bank (2009)


[1] „Population Census 2002, Republic of Serbia“, http://webrzs.stat.gov.rs/axd/en/popis.htm

[2] „ETHNIC MINORITIES IN SERBIA An Overview“, Organization for Security and Co-operation in Europe, http://www.osce.org/serbia/30908: 9.

[3] Jižní slované vyznávající muslimskou víru

[4] James Lyon, „Serbia’s Sandžak Under Milošević: Identity, Nationalism and Survival”, Hum Rights Rev 9 (2008): 72.

[5] Ibid., 85.

[6] Ibid., 91.

[7] Bosnia and Herzegovina – International Religious Freedom Report 2008, U.S. Department of State, http://www.state.gov/j/drl/rls/irf/2008/108438.htm

[8] Mitja Velikonja, „Religious Separation and Political Intolerance in Bosnia-Herzegovina”, Texas A&M University Press (2003): 237.

[9] Ibid., 254.

[10] Fikret Causevic, Merima Zupcevic, „CASE STUDY: BOSNIA AND HERZEGOVINA“, Centre for Developing Area Studies – McGill University and the World Bank (2009): 9-11

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: