Migrace muslimů do Evropy

Úvod

Muslimská imigrace je jedním z největších témat moderní Evropy. Je často omílané v médiích, v politickém životě i v běžné konverzaci. Muslimové představují v nábožensky i rasově homogenní Evropě cizí prvek, kterého se hodně lidí bojí. Obavy jsou ale často nepodložené a vycházejí pouze z nepochopení odlišné kultury. Také média přidávají velkou porcí k negativnímu obrazu muslimů, téma je totiž dobře prodejné a lidé na něj slyší. Stejný princip využívají i některé politické strany k získání voličů. Strašení muslimy ale jistě nepodporuje společné soužití. I někteří akademici často problém imigrace příliš zobecňují a jako jeho východisko vidí pouze střet evropského křesťanství a arabského islámu.[1] Evropané se jim vyhýbají a vytlačují je na okraj společnosti. Tím často přistěhovalce nutí podnikat nekalé jednání a kruh se opakuje. Musíme si také uvědomit, že nejen pro Evropany je sbližování s jinou kulturou novou zkušeností, ale i ze strany muslimů se jedná o novinku. Dosud se totiž islám vyvíjel jen v zemích, kde byl dominantní, dnes musí v Evropě čelit náboženským i společenským tlakům. V posledním desetiletí se dostal tento jev do popředí zájmu běžných lidí v důsledku několika teroristických útoků například 11. září 2001 v New Yorku či útokům v Madridu roku 2004. Po internetu také kolují propagandistická videa s cílem radikalizovat obyvatelsko Evropy. Zdá se, jakoby se v éteru pohybovaly pouze negativní informace o muslimských přistěhovalcích. Pokud má být jejich integrace do evropské společnosti úspěšná, musí se změnit přístup politiků a médií, místo strašení začít hledat společné znaky kultur a snažit se o sblížení.

Vývoj imigrace

V dnešní době žije v Evropě podle odhadů kolem deseti až patnácti milionů muslimů. Bosenští muslimové jsou jedinou dlouhodobě žijící islámskou komunitou na evropském kontinentě. Největší podíl představují imigranti z bývalých kolonií v Africe, kteří sem přicházeli již od 60. let 20. století. Další vlna imigrací proběhla v 90. letech.[2] Většina muslimů tedy spadá do první a druhé generace imigrantů. Jen část jich spadá do třetí. Třetí generace je již pevně zakotvená v Evropě a nehodlá se vracet do své prapůvodní země. Jedná se například o Turky v Německu či Pákistánce v Anglii. Imigranti první a druhé vlny ale stále svůj pobyt v Evropě berou jako dočasný a udržují kontakty se svojí vlastí. Muslimové, kteří do Evropy emigrovali v 60. letech, přicházeli v době, kdy neměli evropské státy žádné zkušenosti s podobným fenoménem. Ponechávali tedy muslimským komunitám velkou míru volnosti. Postupně začaly státy monitorovat radikální tendence mezi muslimy. Ke změně v chápání muslimských komunit došlo po konci studené války. Kdy si Evropské země uvědomili, že se muslimští imigranti často nechtějí vrátit do své původní země. Naopak počty muslimů vzrostly, neboť se jim v Evropě naskýtaly dobré pracovní příležitosti. Začala se tedy prosazovat politika integrace muslimů. Šlo hlavně o omezení vlivu původních zemí na imigranty. Zlom přinesly útoky 11. září 2001, kdy se začalo uvažovat o zrevidování dosavadní strategie. Každá země totiž chápe svou národní identitu jinak, například francouzská je vázaná na území Francie ale německá je založena na obyvatelstvu a společné krvi. Británie naopak v rámci svého území podporuje diverzifikaci kultur. Každá země se tedy k tématu muslimské imigrace staví jinak. Podíváme se, jak se tyto tři nejsilnější Evropské země k tomuto tématu staví.

Velká Británie

V žádné z dalších zemí EU nenajdeme tolik diverzifikovanou komunitu muslimů. Promíchávají se zde muslimští imigranti z mnoha různých zemí světa. A důraz Britů na kulturní identitu každého občana tuto diverzifikaci jen podporuje. Tento fakt zapříčinil i značnou roztříštěnost muslimských organizací v Británii. V konečném důsledku můžeme ale vyznačit tři proudy islámu v Británii. Tradicionalistický, který neuznává žádné Britské instituce a pokládá tamní prostředí za zcela neislámské. Mystický, který soupeří s tradicionalistickým pojetím, ale také zastává ideu izolacionismu a reformní, kteří britskou kulturu přijímají za svou. V současné době spravuje muslimská komunita v Británii několik stovek institucí, včetně škol, mešit i charitativních organizací. Londýn se také postupně stává oblíbeným sídlem islámských intelektuálů, což se projevuje i negativně na zvyšování počtu radikálních muslimských organizací v Británii.

Francie

Muslimové ve Francii pocházejí především ze severní Afriky a to převážně z Alžírska a Maroka. Jelikož jsou tyto země k Francii poměrně blízko, mají daleko větší vliv na zdejší muslimské organizace. Alžírská muslimská komunita je zde dominantní a má velký vliv i na ostatní komunity. Vývoj komunit je tedy centralistický, kopíruje tedy strukturu státu. V důsledku toho probíhá integrace a nacionalizace muslimů lépe než v Británii. Komunita se zde vyvíjela poměrně sekulárně a je tedy kladen větší důraz na kulturu než na náboženství. S nárůstem menšiny ale překračuje hranice etnika a kultury a prosazuje i svoje náboženské požadavky.

Německo

V Německu se cesta k integraci muslimů jeví jako nejkomplikovanější, neboť německá národní identita je definovaná velmi striktně.[3] Islám například stále nedosáhl statutu oficiálního náboženství, protože je na něj stále nahlíženo jako na cizí prvek. Je zde také nejhomogennější komunita muslimů v Evropě. Valnou většinu imigrantů totiž tvoří Turci. Identifikace muslimů s Německem je velmi složitá, zůstávají tak spíše spojeni se svojí etnickou identitou.

Muslimové a EU

Přestože identita muslimských imigrantů se vytváří na základě země, kam odešli a své původní vlasti, evropská integrace hraje v jejím vytváření také důležitou roli. Rušení vnitřních hranic EU nahrává promíchávání různých muslimských komunit po celé Evropě, zároveň se ale Schengenský prostor uzavírá pro muslimy zvenčí. Propojení muslimských komunit v rámci EU lze demonstrovat na několika příkladech. Protesty proti válce v Afghánistánu, válce v Iráku a protesty proti karikaturám proroka Muhammada. Žádný z těchto protestů nebyl centrálně řízen, ale pokaždé se vzedmula vlna nevole napříč evropskými státy. Mediální, často zjednodušený obraz, spojený se zprávami o teroristických útocích radikálních muslimů vytváří domněnku, že se v Evropě vytváří jednotná muslimská politická síla, která se stává hrozbou pro evropské hodnoty. To je ale důsledkem nepochopení motivací muslimů, na druhou stranu není dobře, že transnacionální vazby mezi muslimy se vytvářejí na základě negativních zkušeností.

Evropská unie, z podstaty multikulturní a transnacionální beze sporu představuje pro muslimy perfektní šanci jak se zapojit do evropské komunity. Mnoho islámských organizací už pracuje v prostředí EU a hájí tam zájmy muslimských komunit po celé Evropě. Vidí v ní možnost překlenutí vlastních etnických a národních identit.[4] Vznik některých z nich dokonce podněcují instituce EU. Hlavní motivací těchto organizací je snaha oprostit se od politických vlivů hostujících zemí, svých původních vlastí, mezinárodních islámských organizací a vytvoření vlastní správy. Bohužel ale tyto muslimské organizace působící v EU často zastupují pouze jedno etnikum a jejich politická moc je tak omezená.

Závěr

Integrace muslimů do Evropy stále probíhá a je nutné, aby tyto komunity začalo původní Evropské obyvatelstvo lépe chápat a neostrakizovat je. Je jasné, že musíme s muslimy do budoucna počítat a pokud chceme předejít konfliktu, snažit se nacházet kompromisy a nezastrašovat se navzájem. Muslimská imigrace je totiž důležitý faktor v zachování příznivé demografie Evropy, původním Evropanům se rodí stále méně dětí a kultura se tak neobnovuje.[5] Pokud si budeme chtít všichni užívat důchodu, bude na nás muset někdo pracovat a je velmi pravděpodobné, že to budou právě muslimští přistěhovalci.

Použitá literatura

Huntington, Samuel P.: Střet civilizací (2001)

Roy, Olivier.: Globalised Islam. The Search for a New Ummah  (2004)

Pečenka Marek; Luňák Petr a kol.: Encyklopedie moderní historie (1995)

 

 

 

 

 


[1] Huntington, Samuel P..: Střet civilizací (2001), 235.

[2] Pečenka Marek; Luňák Petr a kol.: Encyklopedie moderní historie (1995), 191.

[3] Pečenka Marek; Luňák Petr a kol.: Encyklopedie moderní historie (1995), 191.

[4] Roy, Olivier.: Globalised Islam. The Search for a New Ummah  (2004), 103.

 

[5] Huntington, Samuel P..: Střet civilizací (2001), 235.

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: