Palestinsko-Izraelský konflikt očima USA, RU, EU

 

Úvod

Vliv moderních mocností je v regionu Izraele i jeho okolí velkou hybnou silou. Jejich rozhodnutí mají často větší dopad než rozhodnutí místních vlád. V oblasti se střetávají náboženské, etnické i mocenské problémy a je proto často ohniskem nejrůznějších sporů, které překračují jeho hranice. V mé práci se budu zabývat třemi skupinami s největším vlivem v regionu a to Ruskem, Spojenými státy americkými a Evropskou unií.

Rusko

Postoj Ruska k otázce arabsko-izraelského konfliktu je v celku nevyhraněný což je patrné už na historickém vývoji vztahů s Izraelem. Jako Sovětský svaz ho nejprve jako první uznal s vidinou vytvoření komunistického státu a poskytoval mu podporu v prvních konfliktech. Časem ale začal Izrael označovat za západního spojence a prodával zbraně jeho nepřátelům. Situace se v podstatě opakovala po rozpadu SSSR za éry prezidenta Jelzina. Z počátku s Izraelem spolupracoval například v otázkách energetiky, zemědělství i vývoje zbraní. Postupem času ale došlo k ochlazení vztahů kvůli výstavbě jaderných elektráren v Iránu ruskými firmami. Rusku bylo zase proti rozšiřování osídlení západního břehu Jordánu. Na konci devadesátých let pak Rusko kvůli vnitří krizi ztratilo velkou část vlivu v oblasti Blízkého východu.

Ani Putinova éra nepřinesla zásadní změnu v trendu střídajícího se zlepšování a zhoršování vztahů s Izraelem. Rusko navázalo s Izraelem převážně obchodní vztahy. V zájmu oslabení arabské podpory čečenským teroristům ale zároveň podporovalo palestinskou samosprávu. Putin tak balancoval na hranici dobrých vztahů s Izraelem důležitých pro obchodní spolupráci a podporou nepřátel Izraele, které potřeboval k obnovení sféry vlivu na Blízkém východě.

K většímu posunu došlo za působení izraelského ministra zahraničí Avigdora Liebermana, izraelce s ruskými předky. Obchodní spolupráce byla prohloubena, v roce 2011 bylo vyměněno zboží a služby ve výši dvou milard dolarů.[1] Premiér Netanyahu i prezident Peres navštívili Mosku což je ukazatel zlepšení diplomatických vztahů obou zemí.

Je zřejmé, že Rusko používá konflikt k upevnění vlivu na Blízkém východě, zároveň mu ale jde převážně o technologickou spolupráci s Izraelem. Chová se tedy tak, aby ze situace mohlo co nejvíce profitovat. Z toho pak vychází nekonsistence v přístupu Ruska k arabsko-izraelskému konfliktu.

Evropská unie

Přístup Evropské unie ke konfliktu je velmi jednoduchý a zřejmý. Spočítá převážně v rozsáhlé finanční pomoci palestinské samosprávě. Zároveň udržuje velmi dobré diplomatické i obchodní vztahy s Izraelskými vládami.  EU je zastáncem takzvaného two state solution,[2] tedy vytvoření nezávislé Palestiny vedle státu Izrael.

EU poskytuje nejrůznější formy finanční pomoci pro palestinskou samosprávu, od humanitární pomoci, přes pomoc s budováním státních institucí k financím na budování infrastruktury. V roce 2011 pak celková výše peněz pro podporu palestiny dosáhla skoro 460 milionů eur.[3] Evropská unie ale zároveň v rámci programu MEDA[4], který má za úkol podpořit ekonomický rozvoj v oblasti blízkého východu a zlepšit tak sociální a enviromentální podmínky, podporuje například Libanon, Jordánsko a Sýrii, tedy nepřátele Izraele.

Další formou pomoci palestině je napříkal mise EUPOL COPPS, která má za úkol pomoci palestinské samosprávě vytvořit vlastní policejní sbor, dále například EU BAM Rafah, mise zajišťující ochranu hraničního přechodu Rafah mezi Izraelem a Egyptem, či program EOM , zajišťující dohled nad řádným průběhem voleb.

Díky vyspělému diplomatickému aparátu má EU s Izraelem dobré vztahy, ten je pro Evropskou unii největším obchodním partnerem ve středomoří a výše vzájemného obchodu v roce 2011 dosáhla skoro 30 miliard eur.[5]

Přístup EU ke konfliktu je tedy zřejmý s jasným konceptem do budoucna. Pokud se mírový proces bude dobře vyvíjet a bude patrný pokrok bude EU sále posílat a zvyšovat svojí finanční pomoc.

Spojené státy americké

Postoj USA ke konfliku je jasný. Plná podpora Izraele. Izrael se už od svého založení může na podporu USA spolehnout a to jak od vlád tak od kongeresu. Propojení obou zemí je velké na všech úrovních. Úzká spolupráce probíhá v ekonomických, diplomatických ale především ve vojenských otázkách, které zahrnují sdílení informací o terorismu či společný vývoj zbraní. USA také každoročně poskytuje do Izraele značnou finanční pomoc pomocí vojenských a ekonomických grantů a půjček. V roce 2012 dosáhly poslané finance výše přes 3 miliardy dolarů, z toho pouze 20 milionů dolarů bylo použito na pomoc imigrantům, zbytek spadá pod armádní grant.[6]

Trend v americké politice je takový, že demokratičtí prezidenti většinou Izrael na venek tolik nepodporují a republikánští ho podporují více. V určitých otázkách je to pravda, ale spíše se jedná o pocit veřejnosti. Kongres je totiž stále proizraelský. I finanční podpora rok od roku stoupá bez ohledu na vlády a prezidenty. Za demokratického prezidenta Obamy dochází dokonce k největšímu prohloubení především vojenské spolupráce v dějinách.[7] USA pomáhá z velké části financovat protiraketový systém Iron Dome, dochází k výměně velmi pokročilých technologií, pořádají se společná vojenská cvičení a dochází k propojení rozvědek. Ve sto procentech veškerých rozhodnutí v OSN hlasoval Izrael společně s USA. Přesto byl v Izraeli před americkými prezidentskými volbami podporován Mitt Romney.

Reakce velmocí na vybrané problémy

Válka v Gaze r. 2008

Evropská unie zaujala v celku neutrální přístup, nikoho přímo neobvinila. Vyzvala hnutí Hamas k ukončení raketových útoků a Izrael k zastavení operací. Primárním cílem pro EU se stala humanitární pomoc a evakuace raněných z Gazy.

Rusko se postavilo za obyvatele Gazy a vyzvalo k ukončení válečných operací Izraele. Raketové útoky sice také odsoudilo, za přehnanou eskalaci konfliktu ale obvinilo Izrael.

Spojené státy tradičně podpořily Izrael, z vyostření konfliktu obvinili Hamas a zdůraznily právo Izraele na ochranu vlastních obyvatel. Poskytly také finanční prostředky pro OSN na humanitární pomoc a vyzvaly obě strany, aby zredukovaly počet civilních obětí.

Izraelská bariéra na Západním břehu

Diplomacie Evropské unie, v čele s Catherine Ashtonovou, jakožto zastánce two state solution výstavbu bariéry označila za ilegální, protože se její část vyskytuje na území Palestiny.

Podobný postoj zaujalo Rusko, které prohlásilo, že výstavba bariéry porušuje mezinárodní právo a má být tedy stržena.

Překvapivě i v USA se bariéra dostala do problémů, kvůli ní bylo dokonce zvažováno zredukování finanční pomoci Izraeli. Návrh ale neprošel skrz proizraelský senát. Za Bushovi administrativy byla zeď označována jako překážka důvěry a měla být pouze dočasná. Současná ministrině zahraničí Clintonová ale prohlásila, že za bariéru může sama palestinská samospráva, protože nedokáže zabránit teroristům v provádění útoků v Izraeli.

Zvýšení statusu Palestiny v OSN

Šéfka americké diplomacie Clintonová označila zýšení statutu Palestiny v OSN na nečlenský pozorovatelský stát za nešťastné a kontraproduktivní, protože podle ní představuje překážku v cestě k míru. Prohlásila také, že dosáhnout míru lze pouze pokud budou obě strany vyjednávat navzájem a ne prostřednictvím OSN.

Rusko hlasovalo pro zvýšení statutu Palestiny a prohlásilo, že rozhodnutí pomůže při vyjednávání míru mezi oběma stranami. Rusko hlasovo pro na základě ujištění od palestinců, že obnoví mírové rozhovory.

Hlasování ukázalo na neschopnost EU dosáhnout konsenzu v zásadních otázkách zahraniční politiky. Čtrnáct států včetně Francie, Belgie či Itálie hlasovalo pro zvýšení statutu Palestiny. Pouze jeden stát, Česká republika, hlasoval proti. Zbylé státy se v zájmu neutrality zdrželi hlasování. Mezi ně patří napříkal Velká Británie, Německo či Polsko.

Závěr

Na závěr vyvstává otázka, zda není zainteresovanost velmocí v regionu spíše negativní záležitostí. Samotní Izraelci a Palestinci totiž mezi sebou dokáží spolupracovat, což se ukazuje například na společném vypořádávání se s letními požáry lesů. Palestina je pak na dohody mezi jinými státy odkázána úplně a sama o sobě má pouze slabé slovo. Vývoj posledních měsíců ale nahrává do karet spíše Palestině, která byla v OSN oficiálně uznána 138 státy a byl jí přiznán statut pozorovatele OSN. Izrael proti tomuto rozhodnutí silně protestoval ale usnesení nedokázal změnit. Otázkou je zda se tímto rozhodnutím konflikt spíše vyhrotí nebo časem uklidní. Jisté ale je že v budoucím vývoji budou USA, EU i Rusko stále hrát jednu z hlavních rolí.

Zdroje

http://english.dohainstitute.org/ – Arab Center for Research and Policy Studies

http://eeas.europa.eu/ – European External Action Service

http://europa.eu/ – Oficiální stránky Evropské unie

http://ec.europa.eu/trade/ – oficiální stránky Evropské komise, obchod

Jeremy M. Sharp, U.S. Foreign Aid to Israel (Congressional Research Service, 2012)

Stephen L. Spiegel, Obama and Israel: The Record, the Facts, http://www.huffingtonpost.com/steven-l-spiegel/obama-and-israel-the-reco_b_2008906.html


[1]„Russian-Israeli Cooperation: Putin Pays Netanyahu a Visit“,

http://english.dohainstitute.org/release/ca69e135-b737-40ce-b72c-58e0ff50787a (staženo 13.1.2013)

[2] „The EU and the Middle East Peace Process“, http://eeas.europa.eu/mepp/index_en.htm (staženo 13.1.2013)

[5]„EU BILATERAL TRADE AND TRADE WITH THE WORLD“,

http://trade.ec.europa.eu/doclib/docs/2006/september/tradoc_113402.pdf (staženo 13.1.2013)

[6]Jeremy M. Sharp, U.S. Foreign Aid to Israel (Congressional Research Service, 2012), 30.

[7]Stephen L. Spiegel, Obama and Israel: The Record, the Facts,

http://www.huffingtonpost.com/steven-l-spiegel/obama-and-israel-the-reco_b_2008906.html

(staženo 13.1.2013)

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: